V polovině devadesátých let proběhla první vlna výměny starých dřevěných a nevyhovujících oken za nová plastová. To mělo za následek výraznou úsporu energií, ale také problémy s vlhkostí. Nová okna téměř dokonale utěsnila místnosti a protože lidé nezměnili své zvyky a způsob větrání, okna se rosila a začaly se objevovat plísně. Nemluvě o některých špatně provedených montážích, kvůli kterým vznikaly například tepelné mosty. Výrobci oken udávají, že okna jsou konstruována tak, aby vydržela zhruba 30 let. Nacházíme se tedy v období, kdy lze vážně uvažovat o druhé vlně výměny oken, především u panelových a bytových domů.
