Stavební a demoliční odpad není zařazen mezi nebezpečné odpady a jeho skladování je poměrně jednoduché, avšak jeho objem je obrovský, a proto je nutné se ho snažit druhotně využívat. V případě recyklovaného kameniva z betonových konstrukcí je nejlepší cestou tento materiál drtit a třídit na jednotlivé frakce, které je možné použít jako náhradu přírodního kameniva. Náš příspěvek se zabývá zkouškami mrazuvzdornosti recyklovaného betonového kameniva jako náhrady kameniva přírodního.
Uplatnění recyklovaného kameniva sice nepřináší významný finanční zisk, ale má obrovský environmentální přínos. Stavební a demoliční odpad vyprodukovaný v Evropské unii zastupuje přibližně dvě třetiny produkce všech odpadů. Využití recyklovaných materiálů je jednou z priorit vyspělých zemí. V současné době se v zemích Evropské unie využívá v průměru necelých padesát procent stavebního a demoličního odpadu. Sedmý akční program pro životní prostředí, který vznikl z rozhodnutí evropského parlamentu a rady, udává cíl dosáhnout v roce 2020 míry recyklace sedmdesát procent. Z tohoto legislativního a dále z environmentálního hlediska je nutné se zabývat využitím recyklovaných materiálů ze stavebního a demoličního odpadu. Podíl betonového recyklátu je 10 % ze stavebního a demoličního odpadu, a je to tedy poměrně velká složka, která může ovlivnit celkovou míru recyklace. Aby bylo možné použít betonový recyklát jako částečnou nebo kompletní náhradu přírodního kameniva do betonu, je nutné, aby recyklát splňoval požadavky norem, např. ČSN EN 12620 Kamenivo do betonu, změna Z2 [1].
