V současné době se v České republice využívá jako primární křemičitá surovina výhradně křemičitý písek. Článek hodnotí možnosti aplikovatelnosti různých druhů druhotných surovin při výrobě autoklávovaného pórobetonu. Zkoumané druhotné suroviny zahrnují fluidní úletový a ložový popel a odpadní sklo.
Pórobeton je přímo lehčený beton, kde se vylehčení dosahuje vytvořením pórů v čerstvé surovinové směsi. Základní skladba surovin obsahuje vápno, cement, křemičitý písek a hliníkový prášek. Písek pro použití do pórobetonu se domílá na kulovém mlýně na hodnotu měrného povrchu cca 300 m²/kg [1, 2]. Vylehčení se dosahuje reakcí vápna a hliníku za vzniku plynu, který strukturu nakypří. CaO obsažené ve vápně a SiO2 obsažené v písku spolu reagují při hydrotermálních podmínkách za vzniku tobermoritu a různých CSH fází, které jsou nositeli pevností ve struktuře. Je to proces, který probíhá za zvýšeného tlaku (0,8–1,3 MPa) a teploty (174–193 °C) v prostředí nasycené vodní páry. Dle Mitsuda et al. [3] při hydrotermálních podmínkách veškeré vápenaté složky obsažené v cementu a vápně reagují s křemenem. Vzniká vysoce krystalický tobermorit, který má poměr Ca/(Al + Si) cca 0,8.
