Pasivní a nízkoenergetické domy jsou velkým tématem současné doby. Projektů s tímto zaměřením přibývá nejen v komerční, ale i v občanské výstavbě. Projekt pasivního domu musí splňovat velmi náročná kritéria a jedním z důležitých prvků jsou okna. Zásadní rozdíl mezi návrhem vhodných okenních systémů pro běžné a pro pasivní domy je zřejmý už v předprojektové přípravě. U pasivních domů je nutné do této přípravy zahrnout energetický audit a prověřit parametry osvitu budovy. Zejména při volbě velkých prosklených ploch je mnohdy zapotřebí řešit jejich zastínění, aby v letních měsících nedocházelo k přehřívání. Následný požadavek na konstrukci okenních výplní tedy zohledňuje nejen energetické úspory a reálné zisky sluneční energie, ale i světelný komfort v interiéru. Jedná se vždy o velmi podrobné vyhodnocení objektu, které nelze aplikovat paušálně na jiné domy.
Těsnost je prvořadá
Cílem návrhu je samozřejmě udržet maximum energie uvnitř domu, což znamená aplikovat správnou a odpovídající tepelnou izolaci včetně izolačních skel a také splnit kritérium perfektního utěsnění, které se následně měří blower-door testem. Maximální těsnost oken musí být dodržena nejen v připojovací spáře, ale i ve funkční spáře, to znamená mezi oknem a křídlem. Z toho důvodu se často používají u oken pro pasivní domy odlišné komponenty kování, které umožní, aby těsnění okna přilehlo na rám bez přerušení (jedná se o tzv. skryté kování). Zásadně se používají systémy, které mají tři roviny těsnění – vnější, vnitřní a středové.
