Rostoucí zájem o sklo jako konstrukční materiál vede k jeho uplatnění mimo jiné i v dřevěných konstrukcích, např. pro vnější fasádní prvky nebo sloupy či nosníky uvnitř budovy. Sklo je křehký materiál, ale dosahuje až šestkrát vyšší tuhosti než dřevo. Vhodnou kombinací obou těchto materiálů lze vytvořit takový kompozitní prvek, kde slabé vlastnosti jednoho materiálu (např. křehkost skla a nízká pevnost v tahu) lze vhodně doplnit vlastnostmi druhého materiálu (např. pevností dřeva v ohybu a duktilitou v tlaku).
Spojením skla a obecně jiného materiálu (nejen dřeva, ale také betonu, oceli, hliníku, příp. karbonových vláken) lze dosáhnout vyšší únosnosti i tuhosti transparentního prvku a především jeho bezpečného chování při porušení. Spoj dvou rozdílných materiálů je často řešen jako lepený. Vlastnosti lepidla v konkrétním spoji mají ale významný vliv na chování celého prvku pod zatížením a problematika lepení se tak stává zásadní pro správný a bezpečný návrh hybridních konstrukcí. Sklo-dřevěnými konstrukcemi se v současné době zabývá několik evropských univerzit a výzkumných center. Tento článek poskytuje základní přehled o výzkumných projektech zaměřených na hybridní sklo-dřevěné konstrukce včetně výsledků experimentální analýzy lepených spojů sklo – dřevo, která byla provedena na ČVUT v Praze.
