Building Information Management (BIM) je nejen díky schválené koncepci BIM z roku 2017 a její implementaci do českého stavebnictví a českého právního prostředí v poslední době velkým tématem napříč celým stavebnictvím. Obdobný proces probíhá i v okolních evropských zemích. Neustále se vyzdvihují benefity BIM na obecné úrovni, které jsou bezesporu pravdivé, nicméně celý systém s sebou nese i svá úskalí. Každá automatizace a vyšší kontrola, kterou BIM ve stavební praxi zavádí, přináší i vyšší potřebu organizovanosti a pečlivosti při vytváření a správě informačního modelu stavby.
Dnes už začíná být obecně známo, že model zpracovaný v prostředí BIM není jen 3D geometrie stavby. Nedílnou součástí informačního modelu jsou i negrafické informace, které jsou s jednotlivými částmi modelu spojené. Tyto informace jsou mnohdy důležitější než informace grafické, které mohou být v určitém stádiu návrhu stavby i poměrně velmi zjednodušené. Koncentrace těchto zdrojů do celkového informačního modelu (a teď nehovoříme o jednom souboru, ale obecně o jednom zdroji dat, jenž reprezentuje celkový informační model, sestávající i ze souborů jiných typů, než je jen nativní formát nástroje pro modelování) je velmi výhodná, neboť přináší jasnou a pevnou kontrolu nad návrhem stavby jako celkem, což umožňuje efektivněji (nikoliv ale stoprocentně) a bezpečněji vykazovat (podklady pro výkaz výměr), měnit a obecně spravovat informace. Aby však toto bylo možné i v případě, že je do práce na jednom projektu zahrnuto několik osob/organizací, je třeba, aby všichni v rámci jednoho návrhu stavby používali společný „slovník“. Tím je míněno jednoznačné pojmenování konstrukcí a prvků, jejich typů a vlastností.
