Před více než 25 lety byla v Německu úspěšně odzkoušena ústřední myšlenka pasivního domu, tj. minimalizovat výměnu tepla mezi vnitřkem a vnějškem domu co nejlepší tepelnou izolací jeho obálky. Tehdy šlo o ryze vědecký projekt, který měl ukázat, kolik energie lze ušetřit za vytápění, bude-li dům co nejlépe tepelně zaizolován, zatěsněn a bude-li zpětně získáváno teplo při výměně vzduchu. Takto pojatý dům funguje jako termoska, v níž si v zimě bereme na výlet horký čaj a v létě zmrzlinu.
Termoska uvnitř dlouho udrží téměř konstantní teplotu, aniž by potřebovala dodatečný zdroj tepla či chladu. Podobně lze v pasivním domě udržovat požadovanou stálou vnitřní teplotu za každého počasí s minimálními provozními náklady.
