Trhliny v konstrukci jsou laickou veřejností obvykle interpretovány právě jako statický problém, který bude mít za následek kolaps konstrukce. Zdrojem vzniku trhlin v železobetonových konstrukcích jsou statické, nebo dynamické účinky. Principem fungování betonářské výztuže v železobetonu je právě vznik trhlin a následná aktivace výztuže. Stejně tak ale může být důvodem vzniku trhlin zrání betonových, resp. železobetonových, konstrukcí. To je spojeno s objemovými změnami, převážně smrštěním. V případě, že tyto objemové změny nejsou kompenzovány výztuží, složením betonu nebo reprofilačních hmot nebo dostatečným ošetřováním, obvykle dochází ke vzniku trhlin v konstrukcích. Mezi dalšími zdroji vzniku trhlin je nadměrné hydratační teplo, nebo vnitřní tlaky způsobené chemickou korozí betonu (např. síranová koroze, vápenné rozpínání, alkalická reakce kameniva ad.). Jak bylo řečeno, trhliny v betonu vznikají přirozeně, a záleží tedy na jejich charakteru (šířka, délka, hloubka, pohyblivost atd.). Druh porušení konstrukce a důvod vzniku trhliny by mělo bát identifikováno pomocí stavebně technického průzkumu.
V závislosti na vzniku trhlin je nutné volit i způsob jejich sanace. Obecně je potřeba si uvědomit, že většina sanačních postupů vede ke zvýraznění trhlin v konstrukci. Jinak je potřeba přistoupit k trhlinám statickým nebo trhlinám v podlahách a jinak k trhlinám, kde dochází k průsaku vody nebo kde dochází k trvalému pohybu. Současně je nutné dbát na vlivy prostředí a riziko trhliny z hlediska koroze výztuže a případně celkové degradace betonu.
