Ve většině případů lze očekávat, že použití sádrokartonových příček u dělicí konstrukce směřuje ode zdi ke zdi, případně ode zdi k fasádě. Pro sádrokartonáře v podstatě nic složitého, navíc detaily napojení dopodrobna řeší technologický předpis výrobce, to znamená technický list Knauf W11.cz. Realita na stavbách bývá však přece jen jiná. Fasáda nemusí být při současné kreativitě architektů pouze svislá, což znamená, že napojení na fasádní paždík tvoří klín. Také tento případ je v podstatě rutinní záležitostí. Řemeslník musí jen promyslet rozmístění profilů, proměřit správně dořezy desek v úhlu a při malování pohlídat změnu směru tahů válečkem, to aby se nedělali „kocouři“.
Kluzné napojení příčky na fasádu
Vedle uvedených situací však může vzniknout požadavek, aby byla příčka na fasádu napojena kluzně, protože ta se bude „pohybovat“. V tomto případě to už taková rutina není. Konec příčky musí samozřejmě držet tvar, nesmí vybočovat z roviny a musí být kluzně chycen na fasádu, u které se předpokládá, že se vlivem rozdílných teplot bude pohybovat. Termické zatížení objektu je samozřejmě nejvyšší na jižní a západní straně, kam dopadá větší množství slunečních paprsků a povrchová teplota fasády může v létě přesáhnout i 70 °C. A aby toho nebylo málo, může nastat ještě další situace, kdy příčku nelze u fasády ukotvit v podlaze, protože je v místě složitý systém kotev, které drží fasádu a umožňuje její dilatační pohyb. K tomu je členitý povrch opatřen parotěsnou fólií. Řešení je v tomto případě složitější a záleží na konkrétní situaci, proto také žádný technický list výrobce nic takového nepopisuje.
