Před pardubickým nádražím vznikl významný přestupní bod veřejné dopravy. Podobně jako v jiných městech, situace je známá, téměř důvěrná. Těmto místům je třeba věnovat pozornost – měla by být přehledná, bezpečná a s lidským měřítkem. I v Pardubicích se jedná o novodobou bránu do města, proto se architekti Tomáš Med a Lukáš Pavlík rozhodli, že náměstí pevněji zapojí do urbanistické struktury. A na pěším koridoru, který spojuje nádražní halu s centrem Pardubic, umístili sochu Jana Pernera. Přímo do parteru, bez soklového podstavce, jako memento, že každý může dokázat velké věci.
V Pardubicích území před nádražím pohledově ukončuje osu urbanistické kompozice města, která začíná na renesančním Pernštýnském náměstí, pokračuje přes třídu Míru upravenou do podoby centrální pěší zóny, navazující na třídu Palackého. Patří tedy k prostorům defnujícím obraz města v myslích jeho obyvatel a návštěvníků. Dominantou náměstí Jana Pernera je funkcionalistická budova vlakového nádraží s výškovou stavbou hotelu. Jejich autory jsou architekti Karel Řepa, Karel Kalvoda a Josef Danda. Po dokončení této stavby se v roce 1955 započalo s řešením prostoru přednádraží, kde měl vzniknout dopravní terminál Pardubic.
