Na izolace konstrukcí plochých střech jsou kladeny stále vyšší nároky jak z hlediska úspory energií, akustických a mechanických vlastností, tak i z hlediska požární bezpečnosti. Používání nehořlavých izolací je v tomto ohledu klíčové. Požární bezpečnost objektů je posuzována především podle ČSN 73 0802 a ČSN 73 0810.
Výběr správných stavebních materiálů patří ke stěžejním rozhodnutím u nových i rekonstruovaných objektů. Budova musí být navržena tak, aby v případě požáru byla po stanovenou dobu zachována nosnost konstrukce a byl omezen vznik a šíření ohně i toxického kouře. Na rozsah a rychlost šíření požáru mají významný vliv stavební materiály, které jsou součástí stavebních systémů a technologií. Více hořlavých materiálů v budově znamená větší požární zatížení. Zvyšování požadavků na tepelnou ochranu vede i ke zvětšování tloušťky aplikovaných izolací. To přináší zvýšené nebezpečí požáru v případě použití hořlavých materiálů. Větší tloušťka nehořlavých izolací naopak může mít zásadní vliv na omezení rizika vzniku a šíření požáru.
