Po stavbách chodím více než čtyřicet let, nejprve jako projektant, pak investiční technik na velkých průmyslových stavbách a nakonec jako státní úředník při výkonu státního požárního dozoru. Proto vím, že je stavební dozor jednou z důležitých osob, které rozhodují o kvalitě a bezpečnosti prováděné stavby. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu prošel od svého vydání mnoha novelami. Málokdo četl původní nebo měněnou verzi celou, a tak na stavbách v reálu postupuje většina účastníků podle zažitých zvyklostí, které se zákonem vždycky nekorespondují.
Hned na začátku zákona lze nalézt definici stavby. Není to konstrukce spojená se zemí nebo inženýrskými sítěmi, ale stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií. Je úplně jedno, z čeho jsou, k čemu budou sloužit a na jak dlouho, patří sem i stavby pro reklamu nebo výrobky plnící funkci stavby. Jejich velikost a způsob užívání rozhoduje jen o tom, v jakém řízení je stavební úřad povede a jestli vůbec do dozoru státu patří. Spojení se základy je důležité jen pro katastrální zákon nebo občanský zákoník, podle kterých se řeší majetek a vlastnictví. V základních pojmech jsou řešeny také změny dokončené stavby. Za změnu se považuje i stavební úprava, kde je odchylně řešeno zateplení pláště stavby. Zateplení je stavební úprava, která může ovlivnit požární bezpečnost stavby. Proto musí projít ohlašovacím režimem na stavebním úřadu, pokud je zateplována stavba podléhající ohlášení nebo stavebním povolením. Zateplení je vždy z hlediska požární bezpečnosti systém celé konstrukce, která byla takto zkoušena s vydáním prohlášení vlastností. Nelze proto měnit způsob připevnění do stěny, druh izolace, spárování ani povrchovou úpravu, jinak doklad o prohlášení vlastností neplatí. Po novele lze užívat stavbu jen na základě kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního rozhodnutí. Do té doby musí být provedeny a vyhodnoceny všechny požadované zkoušky a měření s kladným výsledkem.
