Půl století uplynulo od doby, kdy se v důsledku světové energetické krize začala řešit energetická náročnost budov. Jedním z řešení bylo dodatečné zateplení domů. Souběžně s tím se však výrobci stavebních materiálů věnovali zdokonalování tepelněizolačních vlastností zdiva, aby to samo o sobě vyhovělo nárokům na energeticky úsporné budovy. V cihlářském průmyslu jsou výsledkem dnešní voštinové cihly, které již od šířky 44 cm (HELUZ FAMILY 44 má U = 0,17 W/m².K) splňují požadavky na stavbu nízkoenergetických domů bez nutnosti dodatečně zateplovat. Z dodatečného zateplování novostaveb se tak po půl století stala překonaná technologie, protože z jednovrstvé zděné konstrukce postavíme rychleji za stejné náklady trvanlivější konstrukci, která navíc vyhoví i požadavkům nové normy na výstavbu po roce 2020 (požadované bude minimálně U < 0,20 W/m².K).
Vnější izolace domu může mít v současnosti ještě své opodstatnění u starších budov nebo starších rodinných domů. Pokud se takový obvodový plášť zateplí, mohou majitelé ušetřit náklady za vytápění. U nových domů je však použití vnější izolace problematické a hlavně překonané. Např. cihly HELUZ FAMILY 44 samy o sobě dosahují součinitel prostupu tepla U = 0,17 W/m².K, tedy na úrovni nadstandardních parametrů na nízkoenergetickou výstavbu – stejně jako třeba klasická cihla HELUZ UNI 30 plus 16 cm dodatečného zateplení. Argumentů pro stavbu jednovrstvého zdiva je proto celá řada, zejména ekonomických, ekologických a zdravotních – stavba má delší životnost, za stejnou cenu probíhá rychleji až o dva měsíce, bez rizika technologických vad při instalaci dodatečného zateplení, jednovrstvé zdivo lépe dýchá, protože má 4-6-krát lepší difúzní vlastnosti než EPS (polystyren) používaný pro zateplovací systémy, takže nehrozí biologická ani mechanická degradace atd.
