Pro vývoj všech biotických činitelů je nedůležitějším kritériem dostatek vlhkosti. Dřevokazný hmyz a dřevokazné houby zpravidla v krovových konstrukcích působí symbioticky a s tím souvisí nutnost zvýšené vlhkosti dřevěných prvků pro jejich aktivní vývoj. Napadení houbou u stavebního řeziva je možné nad 20 % obsahu vlhkosti ve vztahu k hmotnosti suchého dřeva. Téměř všechny dřevokazné houby potřebují i významně vyšší vlhkost dřeva v rozsahu nad mezí nasycení buněčných stěn (> 30 %) a optimální relativní vlhkost vzduchu nad 90 % [1]. Prvním krokem sanace je odstranění příčin zvýšené vlhkosti. Dalším krokem je sanace napadených prvků, a to nejčastěji pomocí tepelné energie.
Horkovzdušná i mikrovlnná sanace jsou metodami tepelnými, avšak s opačným teplotním gradientem. Při horkovzdušné sanaci jsou gradienty vlhkosti a teploty protichůdné. Ve fázi vlastního sušení dochází k tvorbě vrstvy přerušující kapilární tok vlhkosti ze středu materiálu zabraňující vznik trhlin. Jedná se o klasický způsob vysokoteplotního sušení aplikovaný na prostředí krovové konstrukce. Mikrovlnný ohřev působí výhradně na molekuly vody, které jsou vysoce polárními látkami ve srovnání s ostatními elementy struktury dřeva. Tento mikrovlnný efekt je však výrazně nehomogenní stejně jako kapilární soustava dřeva. V ní je obsah vlhkosti největší ve středové části, protože z povrchu je vlhkost difundována do okolí. Gradienty teploty a vlhkosti u tohoto způsobu ohřevu jsou tedy shodné.
