S plísněmi bojujeme dvěma způsoby: stavebním a chemickou cestou. U prvního z nich preventivně bráníme vzniku optimálních podmínek klíčení plísní, zvláště teplotou zdiva a omezením přístupu teplého a vlhkého vzduchu. U chemické cesty povrch ošetříme sloučeninou, bránící růstu plísní.
Tvorba plísní patří ke starším zděným stavbám a mírnému klimatickému pásmu s kontinentálním střídáním teplot. Příčinou růstu plísní je vždy stav vzduchu, který neodpovídá teplotě zdiva, a přítomnost spor. Zjednodušeně teplý a vlhčí vzduch přijde do kontaktu s chladnějším zdivem. Plíseň se generuje ze všudypřítomných spor. Spory se šíří vzduchem, a po delší dobu od vzniku jsou schopny vyklíčit za příhodných podmínek. Praxe nás učí, že není nezbytně nutné překročit rosný bod, kondenzace vlhkosti není podmínkou vzniku plísní. V nevětraných dutinách bez pohybu vzduchu mohou plísně klíčit při vlhkostech již nad 60 % r. v. Tehdy je ale třeba relativně dlouhé doby (až tři měsíce) a vysoké teploty (přes 25 °C). Pokud ale vlhkost vzduchu při stěně vzroste nad 75 % r. v., zkracuje se doba na několik dnů a plísně klíčí i při teplotách kolem 20 °C.
