Jakýkoliv prostup hydroizolační vrstvou představuje potenciální riziko zatečení dešťové vody do skladby střešní konstrukce, v horších případech i do objektu samotného. Nejrizikovějším místem je bezpochyby napojení hydroizolace na tělo vpusti. U zateplených plochých střech se toto riziko může zvyšovat, a to v případech prostupu hydroizolačním materiálem parozábrany.
Každá odvodňovaná střešní plocha by měla být opatřena minimálně dvěma vpustmi tak, aby byly nejnižším bodem a umožňovaly odtok veškeré dešťové vody z úrovně hlavní hydroizolace. Jelikož jsou vpusti často vystaveny až extrémním podmínkám, je jejich spojení s hydroizolačními fóliemi, respektive s asfaltovými pásy, důležitým krokem při jejich aplikaci. Díky plně vodotěsnému provedení je možné prodlužovat dobu životnosti použitých materiálů, a to především u tepelných izolací, které mohou být náchylné na vlhkost. V případě, že odvodnění u zateplených plochých střech není řešeno vodorovnou vpustí, kdy je dešťový svod veden vodorovně ve vrstvě tepelné izolace, je potřeba odvodnění řešit dvoustupňově s vodotěsným napojením na hydroizolační materiál parozábrany.
