V článku v minulém čísle jsme představili technologii výstavby konstrukcí v dusané hlíny. Obdobnou technologií využívající hlíny jako stavebního materiálu je vrstvení. Není u nás tak rozšířená, ale i touto cestou vznikají zajímavé stavby s pozoruhodnými vlastnostmi.
Technologie vrstvení hliněné hmoty v mokrém stavu patří mezi nejstarší postupy výstavby hliněných domů. Plastická hliněná směs s velkým množstvím slámy se nejčastěji vidlemi nakládala (vrstvila) v podobě pásu v místě budoucí stěny do výšky 0,6 až 1,0 m a po částečném vyschnutí se stěna z obou stran osekala rýčem do požadovaného tvaru. Později se začalo používat jednostranné a oboustranné bednění, do kterého se hmota natlačila (nabila, nadusala), a tak vznikla technologie nabíjených (dusaných) stěn. V některých oblastech si lidé začali ulehčovat práci a hliněnou hmotu se slámou smotali v rukách do tvaru bochníku a ten vkládali do bednění. Z toho se pak později vyvinula technologie válkového zdiva. Války se používají jako zdicí prvek a v mokrém stavu se ukládají do stěny bez použití malty. Všechny tyto způsoby provádění využívají mokré hliněné hmoty, a proto se nazývají též mokré technologie. Nezávisle na tom se začalo přecházet k užívání sušených hliněných cihel, které se vyrobily předem, a zdění mohlo probíhat po jejich vysušení s jakoukoli časovou prodlevou. Tím se výstavba urychlila, protože se zkrátily technologické přestávky nutné k vysušení stěny. Navíc bylo možno cihly vyrobit do zásoby v období, kdy skončily polní práce. V současné době proto nacházíme ve starých hliněných stavbách vrstvené zdivo již jenom ojediněle. V některých zemích, např. v Anglii, zvláště v Devonu, je však tato technologie velmi oblíbená i dnes a vrstvené hliněné stavby jsou velmi ceněny.
