Koncentrace radonu v půdním vzduchu dosahuje na našem území vyšších hodnot (běžně se pohybuje v rozsahu 10 000 až 100 000 Bq/m³), a proto bývá podloží hlavním zdrojem radonu v domech. Radon do vnitřního prostředí proniká netěsnostmi ve spodní stavbě (trhlinami, netěsnými prostupy instalačních vedení, netěsnými šachtami a topnými kanály atd.), jimiž je aktivně nasáván v důsledku podtlaku v nejnižších podlažích vyvolaným komínovým efektem a účinkem větru. O výsledné koncentraci radonu v domě rozhoduje kromě koncentrace radonu v půdním vzduchu a plochy netěsností také intenzita větrání.
Radon se samovolně přeměňuje na radioaktivní atomy pevných prvků – 218Po, 214Pb, 214Bi a 214Po, které se po vdechnutí usazují v průduškách a plicích a způsobují jejich ozáření. Toto ozáření je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) považováno hned po kouření za druhou nejvýznamnější příčinu vzniku rakoviny plic. Odhaduje se, že způsobuje 10–15 % ze všech rakovin plic. Aby se riziko tohoto onemocnění snížilo na přijatelnou míru, omezuje atomový zákon č. 18/1997 Sb. a vyhláška č. 307/2002 Sb. koncentraci radonu v pobytových prostorách staveb tzv. směrnými hodnotami, které jsou 200 Bq/m³ pro novostavby a 400 Bq/m³ pro stávající stavby. Ochranu proti radonu ale navrhujeme a provádíme tak, aby v dokončeném domě při intenzitě větrání splňující hygienické podmínky byla koncentrace radonu nižší o cca 100 Bq/m³.
