O škodlivosti UV záření na funkčnost pojistných hydroizolací se poslední dobou stále častěji diskutuje. Vyskytují se názory, a to i podepřené legislativou, že fólie lehkého typu nejsou z hlediska dlouhodobé funkčnosti v šikmé střeše bezpečné. Nutno přiznat, že takový názor může být založen na reálných zkušenostech s nekvalitními materiály. Často se pak doporučuje nápravné řešení v podobě plošného nahrazení difuzně otevřených fólií např. difuzně uzavřenými asfaltovými pásy, ale z hlediska praktického zhotovení ani bezpečnosti se nejedná o optimální postup. Někdy se pro jeho podporu navíc použije odvážné tvrzení, že asfaltové pásy jsou paropropustné. Paropropustnost difuzně otevřených fólií lehkého typu a difuzně uzavřených asfaltových pásů je ovšem nesrovnatelná.
Fakt, že na našem území bez větších legislativních či morálních potíží koluje celá řada pojistných hydroizolačních fólií, které vzhledem ke svým technickým vlastnostem nemají šanci připsat si v kolonce „spolehlivost“ jakékoliv body, rozhodně není nic, čím bychom se mohli chlubit. Investoři či zhotovitelé však tyto produkty masivně nakupují, neboť je omámí cenová přívětivost těchto produktů. Plast jako plast, vždyť je to všechno stejné. To jsou velmi často se vyskytující argumenty. V podstatě ale kupujeme předražený odpad a jako místo jeho recyklace použijeme vlastní střechu. Laická či odborná veřejnost zavalená účelovými prezentacemi sklouzává do jisté apatie a konečné slovo pak má cena a neověřená tvrzení těch, kterým jde jen o to, za každou cenu prodat.
