Na ostrohu nad meandrem řeky Mže vzniklo v 15. století poutní místo, doplněné později klášterem. Ten se po josefinské sekularizaci stal na čas sídlem rodiny Windischgrätzů, kteří si v té době přestavovali zámek v Tachově. Kníže Alfred I. tu v letech 1858 až 1860 nechal postavit monumentální jízdárnu.
Pro stavbu jízdárny vybral kníže severní svah pod bývalým klášterem. Centrem objektu je hala o půdorysu 20 x 40 m a vnitřní výšky 21 m s nadmíru jednoduchou krovovou konstrukcí se světlíkem. Kolem haly je okružní chodba, na niž navazují ostatní prostory. Dominantní jsou polokruhová boční křídla se stájemi pro koně. Ve vnitřním prostoru polokruhového půdorysu se nachází schodiště a shozy pro použitou slámu a hnůj. Schodištěm se vchází k diváckým ochozům a k hostinským pokojům. Další schodiště je v jižní části budovy, spojuje knížecí emporu v patře a pomocné prostory v suterénu. Polygonální místnosti v rozích přízemní chodby sloužily pro uložení postrojů a nasedání na koně. Jižní polovina jízdárny je podsklepena, ale toto podlaží je díky svažitému terénu nad zemí. Byly zde kočárovna, kovárna a byt správce.
