Přes zjevné výhody, jako jsou minimální spotřeba energie na výrobu a provoz, nízká cena, dostatečná životnost a následná jednoduchá a ekologicky výhodná likvidace, využití lokálních zdrojů, přínos pro místní ekonomiku a vhodnost pro stavbu svépomocí, brání širšímu využívání slaměných balíků ve stavebnictví zejména nedostatek tuzemských zkušeností, chybějící metodika pro navrhování a z toho plynoucí oprávněná nedůvěra investorů.
Ze směsi slámy s hlínou (tzv. cob) staví lidé od nepaměti. První domy z balíků slámy byly stavěny v Americe na počátku 18. století, když byly vynalezeny balicí stroje. Tato raná metoda stavění vzkvétala zhruba do roku 1940, kdy válka a rostoucí popularita a používání cementu vedly k jejímu faktickému zániku. Koncem sedmdesátých let minulého století byla tato metoda znovuobjevena ekologickými nadšenci v USA. Od té doby se stavění z balíků slámy rozšířilo prakticky do všech zemí, ve kterých je sláma v balících k dispozici. V česku bylo doposud realizováno několik staveb využívajících slámu. Jejich počet však rychle roste.
Specifika izolací z balíků slámy
Od konvenčních tepelných izolací se izolace ze slaměných balíků liší zejména mnohem větší průvzdušností a tloušťkou. S rostoucím teplotním spádem, průvzdušností a tloušťkou vrstvy roste vliv šíření tepla prouděním (konvekcí) uvnitř tepelněizolační vrstvy [1, 2, 5].
Druhým významným specifikem je velká vlhkostní citlivost slámy. Sláma bez problémů snese opakované cykly vlhnutí a vysychání. Je-li však dlouhodobě vystavena relativní vlhkosti prostředí překračující 70 % nebo pokud její hmotnostní vlhkost přesáhne 30 %, zplesniví [3]. Mechanismus šíření vlhkosti ve slaměných stěnách byl popsán prozatím pouze pro svislé konstrukce skladby hliněná omítka–slaměný balík–hliněná omítka. Takové konstrukce jsou z vlhkostního hlediska považovány za bezpečné. Z tohoto hlediska však zatím nebyl proveden žádný výzkum vodorovných konstrukcí a konstrukcí jiných skladeb.
Velikost konvekce a obsah vlhkosti ve slaměných stěnách závisí podstatnou měrou na použitém stavebním systému, technologii a kvalitě provedení. Zahraniční a historické zkušenosti ukazují, že nejlépe fungují stěny z nosné slámy oboustranně omítnuté hliněnými omítkami. Ve stěnách z nosné slámy je vliv konvekce menší. V zatížených slaměných stěnách se balíky rozpínají do stran a eliminují tak mezery. Slaměná hmota je rovnoměrně stlačena a průvzdušnost je tak snížena. Hliněné omítky mají díky svým specifickým vlastnostem příznivý vliv na obsah vlhkosti ve slaměných stěnách [5].
Vedle klasického, historického, nebraského stylu stavění z nosné slámy, vhodného pouze pro stavbu malých jednopodlažních domků, se v posledních dvou desetiletích vyvíjejí systémy nové, umožňující z nosné slámy stavět nejrůznější stavby od standardních rodinných domů až po rozsáhlé průmyslové objekty. Ať už je to patentovaná CUT (cell under tension) technika přírodního stavitele Toma Rijvena [4], hybridní systém vyvinutý britskou neziskovou společností Amazon Nails [3] či stavění z obřích balíků (big bale building) používané v německy mluvících zemích [8], ve všech systémech je sláma v konstrukcích rovnoměrně zhutněna, je co možná nejvíce bez dutin a mezer a je omítána hliněnými omítkami přímo na slámu.
V současnosti je však nejschůdnějším kompromisem pro běžnou výstavbu použití slaměného balíku pouze jako náhrady konvenční tepelné izolace, kdy jsou balíky uzavřeny v konstrukci dřevostavby. Zřejmě jsou následující důvody: pracnost shodná s klasickou dřevostavbou, zlevnění stavby snížením nákladů na tepelnou izolaci, minimální potřeba znalosti speciálních technologií, možnost dodávky stavby zaučenou firmou specializovanou na dřevostavby [9].
Zatím ale nebyl stanoven odpovídající postup výpočtu tepelného odporu, není znám ani postup určení rizika kondenzace vodní páry a růstu plísní uvnitř a na povrchu takových konstrukcí.
Tepelná vodivost
Tepelná vodivost slámy závisí na orientaci stébel. Ve směru kolmém na stébla je nižší než ve směru podél stébel. Rozdíly v hodnotách uvedených v tabulce 1 jsou dány různou vlhkostí, různými druhy slámy, různou mírou slisování a různými okrajovými podmínkami měření. Ekvivalentní tepelná vodivost zahrnuje vedle vedení i šíření tepla prouděním a sáláním.
Tabulka 1: Tepelné vodivosti udávané různými autory
|
Zdroj |
