Provádění hydroizolací stavebních konstrukcí není jednoduché a vyžaduje odbornou způsobilost aplikační firmy v kombinaci s odpovídajícím materiálem a jeho správnou aplikací. Volba optimálního způsobu hydroizolace stavebního objektu se řídí podle příslušných půdních poměrů a zatížení vodou, která působí na stavební konstrukce v kontaktu se zeminou.
Důležitým parametrem pro klasifikaci půdních poměrů, a tím i způsobu namáhání vodou je koeficient propustnosti k. Je-li součinitel propustnosti k > 10–4 m/s, pak je zemina dobře propustná. Znamená to, že voda v tekutém stavu může volně protékat z povrchu až po hladinu podzemní vody. Voda se nesmí na izolační vrstvě hromadit ani po prudkém dešti. Pokud se v místě vyskytuje méně propustná zemina (součinitel propustnosti k < 10–4 m/s) je nutné zabezpečit dokonalé odvádění prosakující vody pomocí funkční drenáže. Každopádně nesmí ani na okamžik docházet k hromadění vody před izolací a je nepřípustné, aby voda vyvíjela na izolaci statický nebo dynamický tlak.
