Asfaltové hydroizolační pásy se samolepicí úpravou 2 – současnost

V první části jsme nahlédli do historie vzniku, užívání a zkoušení samolepicích asfaltových pásů. Ve druhé části se pokusím nastínit současné trendy, poznatky a zkušenosti.

Tento druh skládané krytiny, u nás vyráběný již od roku 1966, ale v širším měřítku používaný tenkrát jen v zahraničí, je asi materiálem, kde jsme se setkávali a stále setkáváme nejčastěji s vadami funkce samolepicích therm pruhů (obr. 13, 14). Při kontrolách šindelových střech, častých v období 1990–2000, jsme posuzovali nejen mnoho případů zatékání i u zcela nepoškozených krytin, ale také mnoho případů poškození nepřilepených šindelů, odlomených větrem.

Hlavně nejlevnější šindele s křehkou vložkou ze skleněné rohože a s horší jakostí samolepicího pruhu měly často celé plochy šablon nedostatečně přilepené. Severní a západní plochy střech a málo skloněná místa střech se stálou vlhkostí uzavřenou ve střeše, nebo naopak téměř svislé plochy se nedostatečným kontaktem s šindeli navzájem nespojily ani po uplynutí teplého ročního období. Přesvědčovali jsme se, že pokud nedojde k slepení v období prvního roku po položení, šindele se již neslepí nikdy, protože lepivost pruhu se sníží korozí, zanesením prachem, navlhnutím spodní strany krycího šindele apod. V takových případech bylo nutné doporučit opravu dodatečným přitavením za horka nebo poměrně drahým asfaltovým střešním tmelem z kartuše.

Pás VEDATHENE firmy VEDAG, obdoba Bituthenu, byl zařazen do zkoušek již v letech 1989––1991. 

Dalším podobným výrobkem, zavedeným v nedávné době firmou Dörken, je pás DELTA-THENE tl. 1,5 mm podobně jako Bituthene z vrstvy HDPE a modifikované asfaltové lepicí vrstvy. I pro tento pás platí omezení teplotou a požadavek na penetrační nátěr podkladu, pro zpracování až do – 5 °C speciální nátěr. Z článku nevyplývá zcela jasně, zda se musí všechny minerální podklady penetrovat i pro zpracování nad –5 °C. V každém případě se zdá, že se podařilo zlepšit lepivost samolepicí vrstvy oproti původním pásům z období před rokem 1990 [12].

Také firma Grace značně rozšířila nabídku zejména o pásy použitelné za značně náročnějších podmínek (viz níže).

Pás VEDASTAR firmy VEDAG – typ zkoušený u nás také již před rokem 1990, elastomerbitumenový za studena samolepicí pás – je určen jako vrchní pás při sanacích i na novostavbách. Vhodný pro plochy s požadavky na vysokou estetiku provedení, případně pro místa, kde není povoleno pracovat s plamenem. Cena podle ceníku z 1. 4. 2008 je 239 až 249 Kč/m².

Stále trvá nabídka samolepicích bandážních pásků na prostupy i pro detaily taškových krytin, např. DUO-ROLL (GUTTA), Ekobit aj. Některé, nabízené např. na www.isoltema.com, známe již z nabídek z roku 1990.

 

Složení samolepicí vrstvy je ovšem tajemstvím výrobce a běžně se neuvádí ani základní surovina. Kromě SBS lepidel se lepidla vyrábějí i na bázi akrylátů. Patenty ze současné doby, např. EP 1610910 Method for Producing Structured Adhesive Materials and the use of the same z roku 2008 a další, můžeme najít i na internetu.

 

Jako přednost samolepicí technologie zdůrazňují výrobci pokládku bez plamene, opticky příjemné provedení detailů, atraktivní barvy, trvale flexibilní vlastnosti, velkou odolnost vůči stárnutí, a to že splňují i přísnější evropské požární normy. Některé z těchto vlastností uvedl také Ing. Pavel Vokurka v článku vyzdvihujícím výhody samolepicích pásů, kde poukázal hlavně na estetický vzhled hotových krytin [5]. Podle Pavla Vokurky je též „pevnost ve spoji zjišťovaná u pásů Vedastar samolepicích za studena a pásů natavovacích SBS jednoznačně vyšší u pásů samolepicích, nemluvě o pásech modifikovaných APP nebo oxidačních…“

K tomu je možné podotknout, že některé uváděné přednosti splní i kvalitní natavitelné SBS pásy. Technická data samolepicích pásů bývají někdy i příznivější (ohyb za studena až –35 °C, tepelná stálost až 130 °C), jejich plné využití však, podobně jako u jiných špičkových modifikací, nemusí být vždy skutečností.

Zajímavý údaj se objevuje v posledních letech u asfaltových pásů, a sice povolení k likvidaci asfaltových odpadů s obyčejným domovním odpadem podle evropského katalogu [13]. To se u nás ještě často nepovažuje za možné.

 

Poměrně náročné požadavky nacházíme v technických listech (obr. 15). Jak se udává, povrch podkladů se nesmí před nalepováním zaprášit ani nesmí zvlhnout. Podklad nesmí mít ostré hrany, nerovnosti a vlhkost. Povrchy betonů a zdiva je nutné opatřit penetračním nátěrem, například Haftgrund E. Pás se musí předem vyměřit a položit s přesahy (opravy přímosti po nalepení pásu nejsou většinou proveditelné – pozn. aut.). V T-stycích je nutné pásy podtmelit. Horní ukončení pásu na atice fixovat lištou a zatmelit [14].

 

 

Mezi pásy s nosnou vrstvou z vyztužených plastů se již v prospektech objevily i pásy lepící na vlhký podklad, dokonce i na čerstvý beton, a použitelné v rozsahu od –10 °C až do + 35 ° (Bituthene 8000, 4000). S tak extrémně příznivými vlastnostmi jsme ještě neměli možnost se blíže seznámit. Podle tradičních měřítek bych se u pásů s výrazně lepivou, tedy asi i měkčí vrstvou obával možnosti posunu povlaku při působení tečných napětí nebo zvýšených teplot. Odolnost proti odlepení vlivem deformace tvaru se neudává.

Zkušenosti získané při ověřování různých nabízených nebo vyvíjených pásů nebo při reklamacích potvrzují, že požadavky na podmínky zpracování, které obvykle dodavatelé uvádějí v dokumentacích, bývají trochu podhodnocené. Na stavbě se vyskytne ještě celá řada dalších překážek, které mohou zabránit tomu, aby se hydroizolační vrstva ve všech místech vodotěsně spojila, a to nejen navzájem, ale v požadovaných místech i s podkladem.

Teprve nejméně desetileté zkušenosti mohou prokázat, do jaké míry zůstávají slepy spolehlivé i za působení různých korozních vlivů. Lepivost samolepicích vrstev je silně závislá na stabilizaci některých složek lepidel a víme, že i pásy uložené za zcela stabilních podmínek ztrácejí po 3–4 letech dosti z původní dotykové lepivosti. Např. starší vzorky pásů Elastolep z výroby roku 2003–2004 již při teplotách do 20 °C vyžadují značné přitlačení. Nepříznivě se může projevit nízká teplota.

Podle většiny výrobců se musí při teplotě ovzduší pod +5/+15 °C pásy v kontaktní ploše nahřívat a nejnižší teplota zpracování – kromě již zmíněných nejkvalitnějších pásů – bývá udávána +5 °C. V praxi je třeba často nahřívat více, hlavně tam, kde je podklad nerovný a spoje je nutné tvarově přizpůsobit. Bauder doporučoval již v roce 1991 nahřátí horkým vzduchem nebo použití speciálního lepidla pro příčné styky pásů.

Důležitá je teplota nejen v době po položení. Má-li dojít k inzerovanému „dolepení“, nesmí následovat období s teplotami pod 5 °C nebo ještě nižšími. Pokládání v podzimních měsících je již značně riskantní. To potvrzuje mnoho zkušeností se šindeli.

Ve většině prospektů zdůrazňované „dolepování“ může probíhat i opačně. V případě, že v době, kdy není ještě vrstva pevně přichycena, dojde například ke zvlnění elastického pásu, nemusí se již vzniklá „hubička“ nikdy slepit.

Ztížená manipulace se může nepříznivě projevit tam, kde je nutné pokládat pásy velmi přesně. Vrstva, která již přišla do kontaktu s podkladem, se často již nedá od podkladu odtrhnout, někdy dokonce ani od ochranné fólie, podobně jako jsme si mohli všimnout nedávno u dálničních známek. Při pokládání samolepicích asfaltových pásů se stává, že teprve po několika metrech zjišťujeme, že položení není zcela vyhovující, že pás ujíždí a přesahy se zmenšují. Pak obvykle ne­lze jinak, než pás uříznout a pokračovat v opraveném směru. Přesné pokládání, manipulace se separačním papírem a jeho likvidace mohou vyžadovat i zvýšený počet pracovníků.