Samonivelační stěrky, jako suché stavební směsi, patří mezi relativně mladé a moderní materiály na tuzemském stavebním trhu. Zatímco v západní Evropě a ve Skandinávii existují na trhu více než 30 let, u nás se objevují v druhé polovině 90. let min. století. Nejprve jsou dováženy od zahraničních výrobců, s rozvojem výroby suchých stavebních směsí v tuzemsku se od konce 90. let začínají vyrábět také u nás. V posledních letech se staly samozřejmostí při vyrovnávání povrchů, před pokládkou podlahových krytů především v občanské výstavbě.
Jak ukazují marketingové průzkumy, v porovnání s vyspělými zeměmi EU zůstává u nás stále nedoceněn význam samonivelačních stěrek jako opravných a finálních hmot pro rekonstrukce podlah v občanské i průmyslové výstavbě. Tento příspěvek se zabývá samonivelačními stěrkami na bázi cementu a síranu vápenatého (nezabývá se materiály na bázi hořečnaté maltoviny, asfaltu a pryskyřic), upozorňuje na jejich rozhodující aplikační a funkční vlastnosti a popisuje způsoby jejich využití, se zaměřením na méně známé možnosti v oblasti sanací podlahových konstrukcí.
Stěrky versus potěry
Samonivelační stěrky jsou dnes klasifikovány dle ČSN EN 13813-2003 Potěrové materiály a podlahové potěry, tzn. že jsou zahrnuty do jedné výrobkové skupiny s běžnými cementovými potěry, ale i samonivelačními potěry na bázi síranu vápenatého. Ve smyslu tradičního chápání členění podlahových vrstev dle tloušťky a způsobu aplikace se však samonivelační stěrky především od běžných cementových potěrů významně liší hlavně materiálovým složením, obvyklou aplikační tloušťkou a způsobem aplikace (viz tab.)
