Nosná sláma a CO₂ neutrální dům

Tom a Jerry, dvě družice vypuštěné na zemský orbit americkou společností NASA a německou kosmickou agenturou Deutsche Zentrum für Luft und Raumfahrt, poskytly poprvé v historii vědcům důkazy o tom, že se ledy Antarktidy podstatně zmenšují [6]. V březnu 2006 vědci z Coloradské univerzity v Boulderu publikovali výsledky analýzy založené na měření družic, které potvrdily, že momentální úbytek antarktických ledů je kolem 152 km³ ročně. Pro srovnání, Česká republika spotřebuje za rok v průměru 0,53 km³ pitné vody [4].

Ke globálnímu oteplování dochází. Zatímco hurikány a povodně nepřinášejí vědecky čitelné důkazy, tání polárních ledů potvrzuje, že po miliónech let víceméně stabilního počasí teď přichází změna.

Skleníkový efekt byl poprvé popsán britským fyzikem Johnem Tyndallem roku 1859. Ten přišel na to, že běžné prvky tvořící vzdušnou atmosféru, jmenovitě kyslík a dusík, úplně propouštějí jak viditelné, tak infračervené spektrum slunečního záření. Naproti tomu vzdušné prvky, jako jsou kysličník uhličitý (CO₂), metan a vodní pára, sluneční záření částečně pohlcují. Tyndall objevil, že právě tyto ne zcela „průhledné“ (skleníkové) plyny určují zemské klima.

Většina sluneční energie dopadá na zemský povrch ve formě světla, které zemský povrch zahřívá. Skleníkové plyny světlu nebrání. To se k Zemi dostane snadno, avšak teplo, které ze Země sálá ve formě infračerveného záření, je skleníkovými plyny pohlceno a skleníkové plyny se tím samy zahřívají. Jejich teplo je částečně vysáláno do vesmíru a částečně se jakoby odráží zpátky k Zemi, takže se zemská atmosféra stává snesitelnou pro život. Tato poměrně složitá výměna tepelné energie mezi zemským povrchem, zemskou atmosférou a okolním vesmírem se projevuje ve stabilizované průměrné celosvětové teplotě 13,9 °C.

Už roku 1894 (zhruba sto let po vynálezu parního stroje) se švédský chemik Svante Arrhenius přesvědčil o tom, že pálením uhlí lidstvo ovlivňuje zemské klima. Dal se do složitého výpočtu, který mu zabral jeden celý rok poctivé práce, 14 hodin denně, aby předpověděl, že za 3000 let se díky lidské činnosti (tehdy pálení uhlí) zdvojnásobí vzdušná koncentrace kysličníku uhličitého [5].

Od té doby uběhlo 112 let a vzdušná koncentrace kysličníku uhličitého se od roku 1894 zatím navýšila o jednu třetinu (graf 1).

500 částic CO₂ na milión ostatních částic v atmosféře způsobí celosvětové otepení o 3 °C. Pokud by k takovémuto oteplení došlo v průběhu 3000 let, planeta by se z toho snad vzpamatovala, ale celkové oteplení o 3 °C za pouhých 300 let bude mít podle Hansena pro Zemi nedozírné následky. Teplotní šok změní planetu. Nesčetné množství živočišných druhů zanikne, roztají všechny ledy severního oceánu, hladina oceánů se zvýší a množství lidí bez přístřeší dosáhne miliónů. Nebude-li růst koncentrace kysličníku uhličitého ihned zastaven, zhruba za deset let dosáhne změna životního prostředí bodu, z něhož není návratu. Hansen doplňuje: „Jakmile se tání ledovců urychlí, oteplování dostane takovou hybnou sílu, která už nebude k zastavení.“

 

Téměř polovina celosvětové produkce CO₂ je do ovzduší vypouštěna průmyslovými zeměmi (viz tab.), mezi něž se Česká republika počítá [9].

Podíváme-li se v detailu na graf 2, pak zjistíme, že provoz budov je v těchto průmyslových zemích zodpovědný v průměru za více než třetinu celkové produkce CO_2. Z této třetiny koláče je pak skoro polovina CO₂ do ovzduší vypouštěna při zajištění topení či chlazení budov, což činí 15 % z celkového znečištění atmosféry CO₂.