Před zhruba 10 lety byl na břehu lipenského jezera vybudován komplex s příznačným názvem Marina. Holandský investor zde kladl důraz na poněkud netradiční vzhled. Cílem návrhu bylo především zaujmout, a to bez ohledu na to, v jakých klimatických poměrech se střecha bude nacházet. S počasím na Šumavě však, jak mnozí poměrů znalí vědí, není radno žertovat.
Působivě rozvlněné střechy objektů a navržená technická řešení střešních skladeb od samotného počátku nevěstily nic dobrého. Pro podobné návrhy pak ve většině případů platí, že co bylo navíc investováno do vzhledu, se musí ušetřit na technickém provedení střechy, aby se celkové náklady nevymykaly z běžných standardů. Jenže úspora na jakostních a prověřených materiálech a patřičné úrovni řemeslného zpracování je pak jakousi časovanou náloží uvnitř hrdě se tvářící architektonické avantgardy. Střecha ve tvaru romantické lipenské vlny, vypínající se na obou okrajích do vlny příbojové, postupně přerostla v zničující tsunami.
