Evropská komise v polovině července zveřejnila sadu klimaticko-energetické legislativy v rámci balíčku „Fit-for-55″, jehož hlavním cílem je snížení emisí do roku 2030 o 55 % oproti roku 1990. Řada návrhů se dotýká také sektoru budov. K těm nejzásadnějším dle profesního svazu Šance pro budovy patří navýšení povinných energetických úspor z 0,8 % na 1,5 % ročně, rozšíření cíle renovací vládních budov na všechny veřejné budovy, navíc do úrovně budov s téměř nulovou spotřebou, nebo zahrnutí sektoru budov do systému obchodování s emisními povolenkami. Co tyto změny znamenají v praxi? A je na ně Česká republika připravená?
Navýšení úspor na 1,5 % ročně může být nejen pro Česko problematické
Revize směrnice o energetické účinnosti (EED) počítá od roku 2024 s výrazným navýšením povinných ročních úspor ze současných 0,8 % na 1,5 %. A to i přesto, že většina členských států včetně Německa má problémy s plněním stávajícího závazku. Za nedodržení navíc hrozí sankce. „Zavedením povinných úspor přiměla Komise členské státy energetickou účinnost řešit. I díky tomu v Česku vznikly a fungují renovační programy jako Nová zelená úsporám nebo příslušné výzvy v operačních programech. Další zpřísnění může být ale problematické. K poslednímu navýšení došlo teprve před třemi lety, kdy byla po rozsáhlých diskusích schválena současná směrnice. Nedovedu si představit, že by členské státy souhlasily s tak výrazným navýšením po tak krátké době. Důležité bude, aby se nezvyšovaly pouze cíle, ale také finance určené pro renovační programy, které jsou hlavním nástrojem pro jejich plnění,“ uvádí Tomáš Trubačík, hlavní analytik profesního svazu Šance pro budovy.
