„Nikdy nejsem nezaujatý chodec. Když po lávce jdu, prohlížím si ji a zkoumám, jestli je všechno v pořádku. Procházka se mění v kontrolní den, a když mě někdo doprovází, tak je z toho zaskočený. Zároveň vzpomínám na lidi, s nimiž jsem se během stavby stýkal a dávali jsme ji dohromady.“
