Letošní ročník Národní Ceny za architekturu byl výjimečný hned z několika důvodů. Jednalo se o jubilejní udílení této prestižní ceny a hlavní cena byla předána ve Španělském sále Pražského hradu zároveň s cenou Emila Belluše v rámci večera Pocta československé architektuře a stavitelství.
Do soutěže s tradicí od roku 1993 se přihlásilo přes 160 ateliérů s více než 200 projekty realizovanými v České republice mezi lednem 2017 a březnem 2018.
Z přihlášených realizací porota vybrala 42 finalistů, z nichž v pondělí 1. 1. 2018 vybrala celkového vítěze, který si ze Španělského sálu odnesl modrou kostku Grand Prix.
Hlavní cena Grand Prix
Vítězným dílem se stala Sportovní hala Dolní Břežany od studia SPORADICAL (Aleš Kubalík, Josef Kocián, Jakub Našinec, Veronika Sávová).
Dolní Břežany jsou moderní a atraktivní místo pro život a za poslední roky prošly zásadní proměnou. Vedení obce se dlouhodobě zabývá kultivací veřejného prostoru a při realizaci nových projektů klade důraz na architektonické a urbanistické hledisko. Zásadní rekonstrukcí a rozšířením prošel také areál základní školy, na který sportovní hala navazuje a je další etapou jeho rozvoje. Břežanská škola získala nové prostory pro výuku tělocviku, halu využívají místní sportovní kluby a ve večerních hodinách slouží rekreačním sportovcům z řad veřejnosti. Velkorysý interiér haly umožní její využití pro pořádání kulturních a společenských akcí.
Budova stojí na hraně zastavěného území v těžišti velké rozvojové plochy. Atraktivní architektonický koncept – prostorový objekt ve tvaru rotačního elipsoidu – reaguje na současné požadavky i snaží se anticipovat i dosud neznámou budoucnost. Realizace a provoz haly mohou být impulsem a inspirací pro další růst obce, proto má vazba na okolí a veřejný prostor stejný význam jako přirozené napojení na základní školu.
Tvar haly je oblý, hladký a abstraktní. Kupole přibližuje měřítko člověku, kovový povrch zrcadlí okolí, hranice oblohy a střechy je nejasná. Stavba maskuje své skutečné rozměry a působí menší, než ve skutečnosti je. Široké schodiště před halou vzniklo díky zapuštění stavby do terénu, vymezuje hranici veřejného prostoru a tvoří přirozený amfiteátr.
Exteriér halu od školy odlišuje, interiér na ni naopak navazuje kombinací bílých a šedých povrchů a masivního dřeva. Vnitřní uspořádání odráží vazby na okolí. Vstup diváků je orientován kolmo k ulici a parkovišti, posuvné západní okno s výhledem na obec umožňuje spojení se školním hřištěm, východní okno je průhled do budoucnosti. Spojovací krček dělá z haly součást školy. Srdcem je sportovní plocha 45×25 m s výškou 8–9 m, dělitelná příčně na tři části mobilními roletami. Každá z třetin má velikost pro volejbalový kurt, dělení umožňuje paralelní výuku tří hodin tělocviku. Na straně školy jsou v přízemí šatny s hygienickým zázemím oddělené od sportovní plochy stěnou z tělocvičných žebřin, v patře jsou kabinety a strojovny. Na straně diváků je tribuna pro 250 osob, pod ní zázemí a nářaďovny. Důležitým prostorem je otevřený vestibul s bufetem přemostěný lávkou, která spojuje obě části tribuny. Pro halu byl studiem Les kanců navržen originální informační systém z piktogramů a číslic, který je ručně malovaný přímo na stěny z pohledového betonu.
