Aktuality

Stanovisko ČKA k návrhu zákona o ochraně památkového fondu

Ministerstvo kultury předložilo na počátku července 2019 k projednání novou verzi návrhu památkového zákona s názvem „zákon o ochraně památkového fondu“. Návrh není zásadně odlišný od jeho podoby zamítnuté poslaneckou sněmovou v červenci 2017, neliší se tedy ani stanovisko ČKA. ČKA konstatuje, že nepovažuje za vhodné návrh tohoto zákona projednávat nyní, několik měsíců před tím, než bude zahájeno projednání paragrafového znění připravovaného stavebního zákona a souvisejících právních předpisů. Obě úpravy jsou provázány a měly by být tedy připravovány a projednávány koordinovaně.

ČKA v březnu 2018 předložila pět tezí, o které by se měla opírat právní úprava památkové péče. Jedná se v první řadě o požadavek, aby každý chráněný objekt či území bylo popsáno z hlediska své památkově chráněné hodnoty tak, aby bylo možné s předmětem dále pracovat a rozvíjet ho, aniž by přitom byla hodnota ohrožena. ČKA dále požaduje, aby zákon jasně popsal jednotlivé stupně památkové ochrany z hlediska požadavků, které jsou na nakládání s předmětem ochrany kladeny. To je zásadní z hlediska právní jistoty, která je v současné době pro vlastníky nemovitých kulturních památek při jejich obnově nepřijatelně nízká. Jsme navíc názoru, že aby bylo možné lépe chránit skutečné hodnoty nemovitých kulturních památek, je třeba uvolnit spodní hranici méně hodnotných památek. ČKA ve svých tezích dále požaduje zajištění rovnováhy práv a povinností vlastníka. Památková ochrana výrazně zasahuje do vlastnických práv. Rozhodne-li se stát chránit určité hodnoty, měl by společně s vlastníkem nést náklady a odpovědnost za toto rozhodnutí. Pro vlastníky památkově chráněných staveb je dále zásadní zajištění předvídatelností rozhodování orgánů památkové ochrany. Přestože není možné stanovit všechna pravidla pro stavebníky předem, je zapotřebí, aby o to stát usiloval a zejména ve výkladové praxi sjednotil přístup k podobným případům. Stávající situaci doprovází nízká míra důvěry stavebníků v odbornost orgánů památkové péče a vede k nesystematickému postupu metodou pokus–omyl. S tím souvisí rovněž požadavek na úroveň a rychlost rozhodnutí.