Používání drátkobetonu ve stavebních konstrukcích, podporované připravovanými technickými normami, stimuluje rozvoj metod pro nedestruktivní vyšetřování jeho struktury, podmiňující mechanické vlastnosti, např. odolnost vůči porušení při tahovém namáhání. Příspěvek přináší přehled dostupných metod, založených jednak na zpracování obrazů a jednak na měřeních elektromagnetických veličin.
Drátkobeton, v mezinárodní terminologii obvykle FRC (z anglického názvu Fibre-Reinforced Concrete), tedy kompozitní materiál na cementové bázi vyztužený tenkými kovovými (nejčastěji ocelovými) drátky, se v poslední době ukazuje jako vhodný konstrukční materiál pro navrhování a realizaci nosných konstrukcí. Problematickou stránkou drátkobetonu je dosažení žádoucího prostorového rozložení drátků, zpravidla (z makroskopického pohledu) homogenního a izotropního, ve struktuře kompozitního materiálu. Dosažení takového rozložení, jež je ještě přijatelné pro konstrukční materiály, je podmíněno technologií výroby. Nezbytná jsou kontrolní měření nejen na čerstvých drátkobetonových směsích, ale i na ztvrdlých drátkobetonech, především na jejich exponovaných částech; výsledky těchto měření souvisejí se spolehlivostí i životností realizovaných konstrukcí.
