Podlahová konstrukce se skládá z několika vrstev: pod viditelnou pochozí vrstvou se skrývá velmi důležitá roznášecí deska, která bývá od stropní konstrukce či základové desky oddělena izolační vrstvou. Na roznášecí desku jsou kladeny velmi vysoké nároky, zejména na rovinatost, pevnost a případně na tepelněakumulační schopnost. Součástí roznášecích desek může být i teplovodní podlahové vytápění. Při volbě materiálu pro roznášecí desku je třeba vedle pořizovacích nákladů vzít v úvahu také její životnost, tloušťku, odolnost vůči vlhkosti, v případě vytápěných podlah úspory spojené s její účinností a neméně důležitým parametrem může být i rychlost ukládky.
V minulosti byly roznášecí desky zhotovovány z betonové mazaniny. Betonová mazanina se vyráběla přímo na stavbě z vody, cementu a písku. Nutností bylo zajistit připojení k vodě a elektřině, strojní zařízení (míchačku, hadice), průběžné zásobování vstupními materiály, ochranu cementu před vlhkostí atd. Výroba i ukládka betonové mazaniny je velmi pracná a zdlouhavá vzhledem k tomu, že se jedná o zavlhlou směs, kterou je nutné nejčastěji ručně hutnit tak, aby byla zajištěna požadovaná rovinatost a kompaktnost. Ukládka i hutnění je navíc ztížena přítomností KARI sítí, bez nichž nemá podlaha z betonové mazaniny dostatečnou pevnost. Roznášecí desky z mazaniny jsou navíc náchylné na přeschnutí povrchu a snížení pevnosti povrchových vrstev.
