Pěnobetony se za dobu své existence staly podstatnou součástí podlahových konstrukcí. Ve střední Evropě se již léta používají jako tepelněizolační materiál a jako materiál vyrovnávající nerovnosti nosných konstrukcí, hydroizolačních materiálů a dalších prvků. Modifikace pěnobetonu se velmi osvědčily také pro realizaci nakloněných rovin při konstrukci plochých střech. Uplatnění pěnobetonu je však mnohem širší a skýtá řadu doposud nevyužitých možností. V tomto článku se zaměříme zejména na použití pěnobetonu v podloží průmyslových hal a jiných budov. Pěnobeton má úžasnou variabilitu jak v objemové hmotnosti a v pevnosti v tlaku, tak i co do tepelněizolačních vlastností – a právě díky této variabilitě může využití pěnobetonu přinést výborné výsledky jak z technického, tak i z ekonomického hlediska.
Složení a výroba pěnobetonu
Běžný beton se skládá zejména z plniva a pojiva. Jako pojivo slouží cement a vhodné příměsi, plnivem je pak obvykle kamenivo od frakce 0–4 mm až po velikost 16–22 mm. I u pěnobetonu se jako pojivo používá cement a jiné práškové příměsi, stejně jako u běžného betonu. Rozdíl spočívá v tom, že jeho plnivem je zaformovaný vzduch. tento vzduch se do betonu dodává ve formě technické pěny, která je zamíchána do cementového mléka. Výsledkem je pak vzduchová bublina obalená vytvrzeným cementovým mlékem. nejlehčí běžně vyráběné pěnobetony s objemovou hmotností 300 kg/m3 obsahují přibližně 800 litrů vzduchu na jeden metr krychlový materiálu. Směsi s objemovou hmotností od 500 kg/m3 mohou obsahovat také drobné kamenivo.
