V současné době existuje ve stavebním odvětví, stejně jako v jiných oborech, nepřeberné množství materiálů a technologií. Jakkoliv je výroba a zpracování značné části stavebních prvků relativně přesně stanovena prostřednictvím platných předpisů, snaží se výrobci v tomto legislativním rámci o neustálé vylepšování a obměňování svých produktů. A protože je často i označování výrobků normativně omezené, potřebují výrobci nějakým způsobem svůj produkt odlišit od konkurenčního. Jedním ze způsobů je vytváření značek.
Co skrývá označení litých potěrů
Typickým příkladem oboru, který je legislativně omezen, je výroba stavebních hmot. Například směs pro známý anhydritový potěr s pevností v tlaku 20 MPa a v tahu za ohybu 5 MPa se podle ČSN EN 13 813 označuje CA-C20-F5. Údaj CA označuje, že se jedná o potěr na bázi síranu vápenatého, C20 je pevnost v tlaku a F5 pevnost v tahu za ohybu. Stavebník se tak z projektu dozví často jen informaci, že v podlaze má být použit „anhydritový potěr CA-C20-F5 v tloušťce 40 mm“.
