Lepení dlaždic na tenkovrstvá, zpravidla cementová lepidla se stalo standardním způsobem úpravy nášlapné plochy podlah. Přes zdánlivou jednoduchost jde o technologicky značně náročný postup, při němž se lze dopustit řady chyb. V následujícím textu jsou popsány některé zajímavé případy, s nimiž se autor v poslední době setkal.
Keramická dlažba v interiéru
Během 3 až 4 měsíců po položení se projevily v keramické dlažbě v relativně malých kancelářských místnostech o ploše kolem 25 až
40 m2 výrazné trhliny. Ty se nacházely vždy přibližně uprostřed místnosti v poloze, která odpovídala pracovní spáře v podkladním betonu.
Po otevření sond se ukázalo, že trhliny procházejí z dlažby přes lepidlo a podkladní beton až k vrstvě polystyrenu EPS, který tvořil izolační vrstvu podlahy. Podkladní beton měl dobrou pevnost v tlaku (kolem 15 MPa), ale byl vyroben pouze z písku („potěr“) a jeho objemová hmotnost byla kolem 1950 kg/m3. Podle záznamů stavby byla kvůli dodržení termínů dlažba položena jen krátce po položení vrstvy betonu.
Příčinou vzniku takto širokých trhlin bylo smrštění vrstvy betonu, jehož míru umocnily velikost zrn kameniva, které tvořil jen písek frakce 0/4 mm, nedostatečné zhutnění čerstvého betonu po položení (jeho objemová hmotnost odpovídala definici lehkého betonu, tj. do 2000 kg/m2) a také vysoký podíl pojiva (cementu), plynoucí ze zjištěné dobré pevnosti v tlaku.
Vzhledem k tomu, že beton byl již v dlouhodobě stabilizovaném prostředí i stavu, bylo jako řešení poruchy navrženo snesení dlažby, rozšíření trhliny řezem „na rybinu“, zaplnění prořezané trhliny chemickou maltou a opětovné položení dlažby.
