Od roku 1991 prováděla firma Sika v objektu čističky odpadních vod ve švýcarském Altenrheinu testování chování a změn různých ochranných technologií aplikovaných v reálných podmínkách. In-situ měření bylo prováděno v periodách 7,5, 10 a 17 let a za tu dobu byly sledovány různé parametry. Závěry ukazují na překvapivě nízkou (do 5 let) odolnost vůči prostředí u běžně používaných cementových a polymercementových malt. Z výsledků jsou jasně patrné rozdíly v životnosti jednotlivých druhů ochranných technologií.
Voda přicházející do čističky odpadních vod obsahuje celou škálu různých pro beton agresivních látek. Jejich koncentrace a účinek se liší i během procesu čištění vody. Nejnáročnější podmínky, co se týče chemického i mechanického zatížení betonu, je bezesporu v aktivační jímce. Do určité doby se správce objektu může spolehnout na primární ochrannou funkci betonu, z něhož jsou konstrukce zhotoveny, avšak po uplynutí životnosti je nutno přistoupit k sanaci a zodpovědný správce by měl zvážit i možnosti vhodného ochranného systému.
