Kdo se nechal článkem v Materiálech pro stavbu 6/2015 inspirovat k přečtení celé směrnice ČHIS 01 Navrhování ochrany staveb před nežádoucím působením vody a vlhkosti, určitě bude souhlasit, že směrnice klade důraz na výměnu informací mezi účastníky výstavby a na hodnocení spolehlivosti. Spolehlivost se hodnotí v závislosti na namáhání vodou. Vnímání významu spolehlivosti chceme podpořit i následujícím rozborem několika příkladů suterénů staveb.
Příklad 1
Případ byl řešen již před lety (obr. 1–4). Tehdy nový školní pavilon nebylo možné uvést do plného provozu, protože za určitého počasí na podlahách chodeb a šaten v suterénu stála voda, dojezdová šachta výtahu byla zaplavená. Vzlínání vody se brzy projevilo také na stavu povrchů stěn a příček v suterénu. V projektu i v sondách byla nalezena hydroizolace ze dvou asfaltových pásů. Pravda, podle použitých typů pásů lze předpokládat, že projektant se soustředil spíše na ochranu před radonem než před tlakovou vodou. Hydroizolační konstrukce ze dvou asfaltových pásů zde byla jediným prostředkem pro zajištění ochrany stavby před nežádoucím působením vody. Na stavbě, kterou již lze považovat za rozsáhlejší, nebylo možné spoléhat na to, že se podaří uhlídat za všech okolností dodržení kvality stavební připravenosti a kvality izolatérských prací, dodržení klimatických podmínek požadovaných pro realizaci a zajištění ochrany před poškozením od navazujících prací. Jakžtakž lze ještě uhlídat kvalitu dodávek materiálu. Přitom to jsou jediné prostředky, které máme u takového typu hydroizolační konstrukce na cestě k dosažení kýženého výsledku – vodotěsné hydroizolace. Průzkum jen potvrdil, že zvlášť rizikovým místem byly etapové spoje. Jako nejschůdnější řešení problému se ukázalo doplnění drenážního systému, který bude do konce životnosti stavby odvádět vodu z obvodu suterénu tak, aby pokud možno nikdy nemohla na suterén působit tlakem.
