Rodinné a bytové domy, průmyslové, kulturní a sportovní stavby, nemocnice, hotely… Ptáte se, co mají zmíněné stavby společného? Například to, že jedním z atributů, na něž jejich uživatelé kladou důraz, je TICHO. Ticho (lépe řečeno regulovaná hladina hluku, ovlivněná zvuky pronikajícími zvenčí i vznikajícími uvnitř daného prostoru) totiž patří – spolu s teplem, světlem a estetikou interiéru – mezi podmínky, které musí splňovat každé kvalitní vnitřní prostředí.
Nežádoucí efekt Niagarských vodopádů
Odborníci vědí, že zatímco hluk pronikající zvenčí lze eliminovat vhodným situováním stavby, popřípadě volbou vhodných fasádních prvků, hluk vznikající uvnitř prostoru je nutné „uvěznit“ v místě jeho samotného vzniku. Jedním z míst technického zařízení budov, která se podílejí na tvorbě vnitřního hluku, je odpadní systém pro odvod splaškové a dešťové vody. Ten o sobě totiž mnohdy dává vědět nejrůznějším šploucháním, zurčením, šustěním a sykotem, tedy efekty, které patří spíše do nitra přírody než do komfortního interiéru. Vlivem proudění naráží voda rychlostí několika desítek kilometrů za hodinu na stěny potrubí. Nárazy jsou obzvlášť silné v místech přechodů mezi svislým a ležatým odpadním potrubím, tedy v místech oblouků, odboček, redukcí apod. Tento vysokofrekvenční zvuk navíc mnohdy znásobuje rezonance vzduchového sloupce v potrubí.
