Historie teracových podlah
Teracové podlahy jsou ozdobné kompozitní povrchové úpravy podlah původem z benátské republiky. Nášlapné vrstvy podlahy jsou tvořeny pojivem, kterým v minulosti bývalo hydraulické vápno, s plnivem z úlomků skla, schránek z mořských živočichů apod. Na začátku 20. století bylo hydraulické vápno postupně nahrazováno cementem a jako plnivo se ustálily různé barevné variace vápence (mramoru). Nejobvyklejší vzhled byl vytvořen pomocí šedého cementu a kombinací černého a bílého kameniva. Směsí byla obvykle vytvořena vrstva v tloušťce cca 15–35 mm, která byla s časovým odstupem vybroušena do hladka. Tím bylo odhaleno kamenivo a bylo dosaženo vzhledu umělého kamene. Od počátku 60. let 20. století bylo dle dnes již neplatné oborové normy ON 74 4511 doporučováno, aby kamenivo tvořilo minimálně 70 % vybroušeného povrchu. Po zhruba třech měsících došlo k napuštění povrchu teraca voskovou pastou.
