Lidstvo snad konečně pochopilo, že je vhodné šetřit neobnovitelnými zdroji energie, které nám (zatím) poskytuje naše modrá planeta. Zvláště když netradiční energetické zdroje, jako je solární či geotermální energie, jsou k dispozici v prakticky neomezeném množství. Metody jejich využití se stále zdokonalují a tyto zdroje získávají větší a větší význam. Nové trubky z odolného materiál PE 100 RC další rozšíření systémů využívajících geotermální energie výrazně usnadňují.
Země se chová jako přirozený rezervoár tepla a v tzv „vnitřním jádru“, dosahuje teploty nad 6000 °C. I v „ekonomicky“ přístupné části zemské kůry ale existují poměrně vysoké teploty až do 500 °C – čím větší hloubka, tím vyšší je teplota. Energii ze země získáváme v podobě tepla pomocí různých druhů kolektorů, odlišných mimo jiné podle polohy a dostupnosti zdrojů.
Hlubinná geotermální energie – Nejjednodušší to mají tam, kde horká voda tryská na zemský povrch. Tato hydrotermální energie se nabízí téměř sama jak pro topení, tak pro výrobu elektřiny. Tam, kde voda netryská, se používá podzemní výměník.
Kde voda v podzemí není, využívají tzv. petrotepelné systémy k výrobě energie teplotu hornin, které se vyskytují v hloubce 3–6 km. Voda je vstřikována do horniny (případně upravené) pod vysokým tlakem, ohřívá se tam a poté proudí zpět na povrch k využití.
Geotermální energie v blízkosti zemského povrchu („povrchová energie“) – V horní části zemské kůry, přibližně do hloubky 400 m, se teplota zvýší o 3 °C každých 100 metrů. Již v hloubce cca 6 m je průměrná teplota 8–10 °C a prakticky nezávisí na počasí ani venkovní teplotě. Graf ukazuje, že blíže u povrchu je teplota ovlivňována vnějšími klimatickými podmínkami, zejména množstvím slunečního záření.
Povrchová energie ovšem není přímo využitelná. Ohřeje nám sice teplonosnou kapalinu, ale pro další použití je nutno teplotu kapaliny zvýšit pomocí tepelného čerpadla.
