Novela stavebního zákona, kterou v pátek 24. března 2023 projednala ve třetím čtením Poslanecká sněmovna a která nyní míří do Senátu, přinese částečné zlepšení současného stavu a zrychlení procesu povolování staveb. Na druhou stranu nenaplní potenciál, který schválení nového stavebního zákona mělo, a to zejména v oblasti integrace rozhodování, vymahatelnosti lhůt či v oblasti územního plánování. V mnoha ohledech tak neodpovídá programovému prohlášení Vlády ČR, ani na skutečným potřebám české ekonomiky.
Opuštění principu fyzické integrace stavebního řízení pod státní správu a zavedení nedůsledné procesní integrace zároveň znamená nemožnost dodržení „pravidla jednoho razítka“, které politici opakovaně slibovali, či zastupitelnosti úředníků stavebních úřadů, která je také velmi potřebná. Odmítnutí některých důležitých změn, mimo jiné v oblasti územního plánování, potom přináší předpoklad budoucí další rozsáhlé novelizace zákona. Chybou je také vytvoření dalšího razítka v podobě Jednotného enviromentálního stanoviska. Nešťastný je zbytečný boj státu s velkými městy o městské stavební předpisy.
