Energetická náročnost budov je dlouhodobé a významné téma mezi stavebníky i v odborné stavební veřejnosti. Z evropských statistik vychází, že při provozu budov se spotřebovává 40 % celosvětové spotřeby energie, z toho ¾ na vytápění. Z toho vyplývá, že současná architektura je obrovskou ekologickou zátěží, a zároveň také obrovským potenciálem snadných úspor. Pokud díky zvyšujícímu se komfortu bydlení v rámci rostoucí vytápěné ploše a také zvyšující se požadované vnitřní teplotě vzrostla průměrná energetická náročnost budov z 50 kWh/m².a v 19. stolení na bezmála 200 kWh/m².a ve 20. století, je to dlouhodobě neudržitelný stav a je třeba přijmout opatření.
Proto je snaha ovlivnit spotřebu budov úpravou legislativních požadavků, které minimálně v rámci Evropy zvyšují nároky na energetickou úspornost budov. Tak jako spousta věcí není tento proces ideální, především ve velmi individuálním přístupu jednotlivých členských států EU k tomuto tématu, ale v zásadě jde o jedinou možnou cestu. A možná právě ten individuální přístup jednotlivých členských zemí může znamenat pozitivní vnímání obyvatel těchto zemí k energeticky efektivním budovám a snaze je stavět.
