V úvodním dílu, který najdete zde, bylo řečeno, že energetická náročnost budov se snižuje a snižovat bude, a s tím se samozřejmě mění způsob jejich vytápění. Nicméně stále zůstává pravdou, že každý dům je třeba nějak vytápět. A pokud k tomuto účelu nechceme používat primárně elektrickou energii, bude se jednat o spotřebič spalující nějaké palivo, při jehož hoření vznikají spaliny, které je třeba z interiéru odvádět spalinovou cestou – komínem. Není tedy na místě přemýšlet o komínu jako o něčem historickém! Naopak je třeba vnímat komín jako nedílnou součást kotle nebo krbu, kde díky zvyšující se účinnosti těchto spotřebičů je mnohem větší vliv materiálové konstrukce komínu a jeho správné dimenze, než tomu bylo dřív.
Základním pravidlem pro správný návrh komínu je určitě správně zvolený postup: dům – spotřebič – komín. Nejprve bych měl znát parametry domu, na základě toho zvolit odpovídající spotřebič, a pro něj optimálně navrhnout komín. Bohužel je běžnou praxí realizačních firem, že do stavěného domu musí postavit komín bez znalosti spotřebiče, protože zákazník „ještě neví“. V takovém případě je volba správného komínu pouze otázkou pravděpodobnosti, jestli jsme při volbě návrhu komínu správně předpokládali budoucí výběr spotřebiče. Nejčastější chybou v tomto případě bývá volba příliš velkého průměru komínu. V praxi to potom znamená, že moderní spotřebič, který má poměrně nízký výkon a vysokou účinnost (má tedy poměrně málo a ještě k tomu studených spalin), je napojen do komínového tělesa o příliš velkém průměru komínové vložky, a spaliny tedy přestávají proudit a vlastně se zastaví. To lze laicky definovat „netáhne nám komín“. Přitom komín je v pořádku, ale není vhodný pro daný typ spotřebiče. Tento fakt je také předmětem problémů při revizi komínu, kdy revizní technik je povinen ověřit funkčnost spalinové cesty výpočtem. Typický příklad je patrný z obr. 1, kde dle výpočtu komín o průměru 200 mm nevyhovuje, a stejný komín o průměru 160 mm výpočtově vyhoví.
