S nanomateriály se dnes setkáváme v mnoha oblastech výzkumu i praktického života. Výjimkou není ani stavebnictví, včetně památkové péče, kde našla uplatnění řada nanomateriálů – od přírodních po moderní, synteticky připravované. Jednou z důležitých aplikací nanomateriálů při záchraně našeho kulturního dědictví je zpevňování a obnovení soudržnosti narušených povrchů historických staveb a sochařských děl. Povětrnostní vlivy působí na povrch památek celá staletí, a dojde-li k poškození povrchu cenného materiálu, provádí se jeho záchrana dodáním nového pojiva do porézního systému materiálu.
Pro zpevňování vápenných malt, omítek, štuků a přírodních vápenců můžeme využít v posledním desetiletí moderní nanovápenné konsolidační prostředky na bázi hydroxidu vápenatého (Ca(OH)2). Jedná se o suspenze Ca(OH)2 v alkoholech, kde hydroxid vápenatý je přítomen v kapalném prostředku v mnohem vyšším množství než v případě vodného roztoku připraveného rozpuštěním hydroxidu vápenatého ve vodě (tzv. vápenné vodě). Nanovápenné suspenze obsahují částice Ca(OH)2 o velikostech v rámci desítek až stovek nanometrů v závislosti na použité technologii výroby. Použití nanovápenných suspenzí v alkoholech je technologicky výhodné, je-li třeba zpevnit vápennou maltu nebo vápenec v relativně krátkém čase (pomocí několika opakovaných impregnací poškozeného povrchu prostředkem) nebo při povětrnostních situacích, kdy teplota prostředí klesá pod nulu a voda mrzne nebo je-li povrch objektu kontaminován vodorozpustnými solemi a použití vodných prostředků vázaných na opakované máčení a vysoušení povrchu je proto nevhodné.
