Do naší krajiny patří šikmé střechy a šikmé střechy kryté pálenou keramickou taškou, to platí i o městech, kde v historických centrech vládnou prejzové střechy. Doufám, že to tak zůstane a u střech bude dominantní nejen funkčnost, ale i tradice a architektura. Osobně jsem příznivec šikmých střech se skládanou krytinou, ale jsem si dobře vědom toho, že šikmou střechu lze navrhnout a realizovat ze všeho možného od krásné břidlice až po fóliové povlakové izolace, prostě pestrost technických řešení zde je veliká. V následujícím článku se chci zabývat problematikou poruch, „patologií“ střešních plášťů, a to tentokrát šikmých.
V rámci historického řešení v našich klimatických podmínkách je šikmá střecha to staré, dominantní a také technicky plně funkční řešení, a to i s taškami, které tvoří skládanou krytinu, tedy v žádném případě nejsou plně vodotěsné. Stejně tak nebyly tyto střechy chráněny před kondenzací na chladném povrchu. Tedy v případě, kdy do podstřeší vstupuje teplý vlhký vzduch a kondenzuje na vnitřní straně masivních tašek, které naakumulovaly chlad. historické střechy měly problémy s větrem hnanými srážkami a současně s kondenzací na chladném povrchu při náhlých změnách teplot.
