Vztah povrchové úpravy a podkladu je zřejmý. Kvalitní, trvanlivá povrchová úprava vyžaduje přiměřeně kvalitní podklad. Časté představy, že problematický podklad lze nahradit zázračnou povrchovou úpravou, je nerealistický. Vyrovnané vlastnosti obou vrstev jsou obvykle nejspolehlivější zárukou funkčního výsledku.
Základem je požadavek na hutnost podkladních vrstev, tedy jejich mechanické pevnosti, charakterizované obvykle pevností v tahu povrchových vrstev, případně pevnosti v tahu za ohybu či pevnosti v tlaku. V některých případech je požadovaná určitá drsnost povrchu. Prakticky vždy však nechybí požadavek na vlhkost podkladu.
