Palác, jádro hradu, vznikal postupným rozšiřováním a přestavbami starších středověkých stavebních fází. Jeho dnešní hmota pochází z renesančního období z konce 16. a začátku 17. století. Půdorysně má tvar nepravidelného písmene L, dvě nadzemní podlaží a suterén. Suterén představuje přízemí starších stavebních fází. Ještě v 18. stol. byl hrad využíván ve slezských válkách proti Prusům. Později byl postupně vyklizen a z finančních důvodů neudržován. Střecha paláce se propadla, její zbytky byly odstraněny počátkem 19. stol. Od té doby nebylo zdivo chráněno před povětrností a postupně chátralo. První romantické opravy zříceniny začaly již koncem 19. stol. Větší soustavné práce, hlavně statické zajištění a údržba, probíhaly od r. 1960 po převzetí současným správcem [1].
Charakteristika před zahájením stavebních prací
Suterénní zdivo je založeno na skalním podloží. Je z lomového kamene včetně kleneb. V suterénu jsou novodobé podlahy s keramickou dlažbou, od obvodových zdí odděleny bordurou vysypanou keramzitem. Otevřené plochy nad klenbami suterénu byly v podlaze přízemí chráněny asfaltovou izolací a betonovou mazaninou. Zdivo nadzemní části je smíšené. Starší stavební fáze jsou kamenné, hlavně z místních drob. Novější jsou ze smíšeného a cihelného zdiva na vápennou maltu. Po opadání větší části omítek bylo zřejmé, že při stavebních úpravách bylo druhotně použito množství starších stavebních prvků. Projevuje se to střídáním kamenných bloků a cihel různých formátů. Typické formáty cihel včetně přiřazení do stavebních fází paláce popisuje Z. Gardavský [1].
